Střípky z četby I

DSCN7020

Otázka domácí knihovničky není žádnou vedlejší otázkou. Požadavky slušné domácí knihovničky:

1. Vzduch, světlo a přehlednost.

2. Trvanlivost.

3. Všemožné ulehčení boje s prachem.

4. Vkusný regál.

Knihovnička má se dát lehce čistit. Knihy mají být postaveny na podložky, s nichž se dají lehce sejmouti. Knihovnička nemá být ovšem filigránskou hračkou.

Regály jsou lepší než skříně, zejména lepší než všelijaké těžké skříně s prapodivnými ozdobami a nesmyslnými rohy. Knihovna nemá býti pořád zabedněna, zavřena, zasklena – neboť si můžeme docela klidně oklasifikovat takovou knihovnu jako parádní kus nábytku. Knihovna není nábytek. Při stěhování nemá působit rozpaků. Má se dát rozložit a postavit znovu v novém bytě za chvilku. Dobré jsou jednoduché dřevěné regálky (asi 120 cm x 80 cm), pěkně vedle sebe postavené, docela obyčejná práce ze dřeva. Nejlepší je železný regálek (třeba na př. systém Lipman), který se dá automaticky skládat, rozkládat, zvyšovat, rozšiřovat atd. Spodní pole bývají 35 cm široká, výška regálku 2,25 m (aby člověk pohodlně se vztaženýma rukama dosáhl ještě na knihu). Pro naše knihy rozpětí mezi jednotlivými podlážkami regálovými 28 cm. Dole může býti u většího regálu zvláštní oddělení o výšce 35–40 cm pro časopisy atd. Hloubka oddílů, které mají výšky 28 cm, 24–26 cm. Stačí úplně.

Nezapomenout na vzpěry do regálků! Kovová vzpěra udržuje celé partie knih stále kolmo, knihy se neválejí po policích, dají se lehce přehlédnout, vazba netrpí. Nejlepší vzpěra je z ohnutého silného plechu bez prostřihování. Vzpěry ze dvou plechových částí, sbíjené nýty, jsou těžké a nijaké.

Vazba knih: Nejlepší je pro slabší knihy poloplátno, pro silnější polokožená. Zlacený nápis na hřbetě – jsou-li peníze. Pro chudší knihovničku stačí docela dobře i polotuhá vazba.

Organisace knihovničky provádí se dle vlastního systému a potřeby. Nezakládat mnoho paprsků a oddělení. Nejlepší je pro domácí knihovničku numerus currens, t. j. běžné číslo. V domácí knihovničce nelepíme zbytečných štítků. Kde je domácí knihovnička větší, seřadit si ji dle Příručky pro veřejné knihovny, jak ji vydalo ministerstvo školství a národní osvěty. Z Příručky naučit se krátkému popisu knih a založit si menší kartothéku dle autorů. Založit si také repositní (místní) seznam, kde zapisujeme knihy do rubrik: Běžné číslo, autor, název, cena knihy, cena vazby, poznámky. Na to stačí obyčejný sešit. (Mezi jednotlivými čísly vynechávat 4–5 řádek, kam by se mohly napsat náhradní knihy za ztracené nebo vyřazené.)

Nákup knih: Doporučuje se, aby každý dobře vybíral, než koupí. A lépe vybírat doma než v krámě. Proto je dobře ukládat si ceníky knihkupeckých firem, zatrhovat si v nich věci, které se nám zdají být nutnými pro naši práci a naše vzdělání. Jinak si také zapisujeme novinky na zvláštní lístky, které si ukládáme stranou.

Výbornou pomocnou knihou pro nákup knih a pro zakládání knihovniček dle vlastního výběru mají v Německu v Liteárním rádci Dürerova svazu. … Chci-li si založit na př. zvláštní oddělení ve své knihovničce o  logice a methodologii, prostuduji 5–6 takových Ratgebrů a mohu si objednat opravdu věci nejdůležitější a svůj oddíl si založit na materiálu nenáhodném. 90 procent všech našich domácích knihovniček je materiál náhodný.

Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář